Pečené kuřátko se zeleným salátkem a slunečnicovým chlebem @ Hlučínská pivnice U Bětky

V Hlučínské pivnici u Bětky, (a vy děcka, co ještě pořád nevíte, kde to je, máte u mně mínus jak železniční pražec) jsem si dal něco lehkého, něco jednoduchého a něco báječného. A vše to bylo v jednom jediném obídku. Říkám to pořád, že v jednoduchosti je síla, krása i chuť.
Název, jeden by řekl, to popisuje všechno, ale není to pravda. Ne, ne. Copak je v tom názvu obsaženo všechno?
A kde by jste se z toho názvu jídla, který paní Bětka toho dne měla napsán na tabuli své hospůdky, dozvěděli, že kuřátko bylo měkoučké, voňavé, rozpadalo se od kosti, mělo kůrčičku křupavoučkou, lehoučce kořeněnou? Ha? A kde by jste se z toho názvu dozvěděli, že při jezení toho kuřátka člověk nevěděl, zda mu po bradě teče máslová šťávička z kuřátka a nebo sliny jak už se třásl na sousto další?
Řeknu vám, že to bylo něco tak dobrého, že se opravdu těžko hledají slova. A co teprve ten salát?! Čerstvý, křupavý, s báječnou zálivkou! Slunečnicový chlebík taky neměl chybu a i když vím, že ho nepekla paní Bětka, hodnotím vysoce to, že ví u koho má tyhle dobroty nakupovat. A to je taky kumšt, to si nemyslete. Navíc díky tomu chlebíku, jsem mohl vrátit talíř vypucovaný dočista do čista.
I když na hlučínském náměstí je snad více gastronomických zařízení, které vám nabízí jídlo (nebo se podbízí, teď si nejsem jistý, který z výrazů by byl lepší) tak pro mně tam je hospůdka jenom jedna jediná. Kdo uhádne která, ten si tam může zajít a garantuju, že bude mlaskat a chrochtat blahem jako já.
P.S. BĚTKA NA HRAD!!!